Francie 2001

Kdy: 27. 8. - 1. 9. 2001
Kde: Pardubice - Belfort - Paříž a zpět
Kdo: Hanča a já.

       Do Paříže jsem se chtěl podívat už dávno a když se naskytla tahle příležitost (jet do Belfortu s Cholerou a v Paříži zůstat u Jíti) tak to nešlo nevyužít. A mezinárodní autostop je taky dlouho mým snem.
       Vyrazili jsme v pondělí s Cholerou a Luckou, která vystupovala v Německu. V Belfortu v 1.00 ráno a hned první překvapení - Cholerův hotelový pokoj zamčený a klíče nikde. Cheming je však bohatá firma a tak nám zaplatila hotel jinej. Ráno nás Cholera vyhodil na výpadovku a začalo naše velké dobrodružství. Začátek nic moc - prvních 60 km jsme jeli na 4 x a z toho 2 frantíci neuměli ani slovo anglicky. Pak jsme ale stopli borca jedoucího přímo do centra Paříže (asi 350 km) angličtiny znalého a shodou okolností pracujícího na Korsice. Setkání s Jíťou pod Vítězným obloukem bylo nádherné. Ubytováváme se a vyrážíme na noční Eiffelovku. Následující 2 dny proběhli strašně rychle. Soucré Coeur, Eiffelovka, Invalidovna, Notre Dame, Panhéon, Louvre ... bylo toho moc. Večer nějakej ten francouzkej sýr a samozřejmě víno.
       V pátek ráno začlo dobrodružstí snad ještě větší, totiž dostopovat nějakejch 1300 Km domů. Začlo to dobře - Jaguár v kůži s fracouzkým Kanaďanem, pak jedna ženská a pak Hančin sen - kamion. Turecký řidič nevládl perfektní angličtinou zato byl úplně super. Pozval nás na kafe a pak v Německu při zácpě na dálnici i na oběd (vytáhl vařič a spoustu zeleniny a vyrobil bezvadnou tureckou směs). Pohoda. Jel až do Istanbulu, ale my vystoupili v 9 večer v Norimberku. Školácká chyba - na křížení dvou dálnic bylo pouze malé parkoviště. Nikde nic. V noci nás probudil déšť a bez stanu jsme byli v háji. Pokus něco stopnout ve 3 ráno na dálnici byl výsměchem, ale nakonec zasáhl blesk ze zamračeného nebe a seslal nám čecha, kterej nás vzal na nejbližší benzínku. Tady jsme se usušili a ráno odchytili českej kamion s borcem ze Žďáru. Fakt štěstí. Hanča spala na postýlce a já mžoural na zbytek cesty po českých silnicích.
       Musím říct, že z té cesty domů jsem měl docela strach, ale bylo to v pohodě. Ještě jednou díky Cholero a Jíťo za super zážitek.

 

První noc u Cholery v Belfortu.

 

A to už je Paříž a my se kocháme - Sacré Coeur.

 

Samozřejmě jsme nemohli minout nejznámější francouzkej bordel.

 

Eiffelovka - co dodat. Vyšlapat 700 schodů do 2. patra bylo taky v pohodě.

 

Notre Dame. Jako Všechny velký památky je to vymakaný a obrovský.

 

Invalidovna. Dnes spíše vojenksé muzeum.

 

Luxembourské zahrady.

 

A na závěr pro Vás Jíťa udělala pózu v negližé ve svém "rozlehlém" bejváku.