Sobota 19. 6.
Osvědčený přesun do Rakouska: vlakem ZR - Břeclav. Na kole do Bernhardsthalu, vlakem Vídeň - Lienz - Bruck an der Mur. Popojíždíme pár kilometrů a k večeru zastavujem na pivo v malebné hospůdce. Začíná pršet. Výčepní strejda je sympaťák a tak se ptáme na přespání na zahrádce. Kupodivu není problém a tak místo stavění stanů, objednáváme ještě jedno kolo a spinkáme s komfortem pod stříškou. Navíc ráno i se sladkým čajíkem s citronem :-) (35 km)
Náměstí v Bruck an der Mur. Cholera netuší, kolik vody si ještě užije.
Neděle 20. 6.
Přes nepřízeň počasí vyrážíme směr Oberaich (poprchá, vyndáváme pláštěnky), Leoben, St. Michael, v Knittelfeldu dáváme svačinku a na místních slavnostech ochutnáváme Murské pivo. Rakouská pohostinnost nezná mezí, dostáváme stolek a posléze i talíř vídeňských párků a housek zdarma. Neuvěřitelné. Pokračujeme přes Judenburg a v Teilingu v přístřešku u zavřené hospody nacházíme náš druhý noclech. (85 km)
Nedělní snídaně na terásce. Chybí už jen mramorová bábovka :-)
Svačina v Knittelfeldu.
Pondělí 21. 6.
Vstříc dalším kilometrům: Scheifling, Murau (pivovar je bohužel pro veřejnost nepřístupný), St. Lorenzen. Konečně přestává poprchat, ale stále dost fouká. Dostáváme se do horních partií Murské cyklostezky a ta je čím dál zajímavější. Hlavy skládáme v Ramingsteinu v krásné boudičce dokonce i s teplou vodou, avšak opět bez funkční hospůdky. (90 km)
Pivovar Murau. Ale servis mezernej, žádná prohlídka, žádná pivovarská hospoda, nic.
Úterý 22. 6.
Jedeme do Mauterndorfu, odkláníme se od řeky Mur a stoupáme k nejvyššímu bodu expedice. V sedle Obertauern nás ale čekají drsné podmínky - teplota 3 st. a začíná poprchat. Ani veškeré zásoby slivovice nepomáhají. Hnus, rychle dolů, V Radstadtu se napojujeme na Ennskou cyklostezku. To už je ale úplně jiné kafe, projíždíme Schladming a ve vesnici Haus kotvíme v přístřešku pod tenisovými kurty. Na dobrou noc dáváme 3 lahve Modráků. (90 km)
Po cestě samozřejmě doplňujeme tekutiny - tady při příležitosti Lejborova defektu. Mimochodem, o píchlá kola nebyla nouze, já jsem měl to "štěstí" hned 3x (též lepím svou duši).
Tu a tam nějaká bio-překážka :-)
Sedlo Obertauern, 1738 m.n.m.
Naše noclehárna. My jsme si poskládali postýlku z dlaždic, Cholera si ustlal na Minigolfu :-)
Středa 23. 6.
Vysvítá nám sluníčko a my se kocháme přírodou podél řeky Enns. Jedeme přes Oblarn, Liezen, Admont a končíme ve St. Gallen, kde navštěvujeme saunu s ledovým bazénem. Super relax, pak hospůdka a uléháme pod stříškou kabin místního fotbalového hřiště. (110 km)
Nádherné hory kolem údolí řeky Enns.
Kopce necháváme za zády . . .
. . . a kocháme se jinými požitky.
Čtvrtek 24. 6.
Opustili jsem Ennskou cyklotrasu a stoupáme zkratkou přes Altenmarkt a Mooshohe. Cestou z kopce si užíváme průjezd 14 ve skále vysekaných tunelů (bývalá lesní železnici Hintergebirgsradweg), ty delší se solárním osvětlením. Přejíždíme Reichraming a vracíme se na Ennskou - Losenstein, Steyr, Hainbuch. Sem tam spaseme nějaký ten kvasničák k doplnění ztracených minerálů. Poprvé nenacházíme žádnou vhodnou stříšku a tak na noc provětráváme naše stany. Na usnutí opět pár Modráků. (90 km)
Hurá do tunelu.
I přes solární osvětlení je tam tma jak v ...
A samozřejmě taky hurá do hospůdek.
Pátek 25. 6.
Poslední den. Užíváme si cyklostezku, v Enns dáváme oběd a přesunujem se na nádraží. Vlakem přes St. Valentin (zde ale zapomínáme přestoupit, takže se nám cesta trochu komplikuje), Vídeň do Bernhardsthalu. Zde na kole do Břeclavi a pak opět vlakem přes Brno do Nedvědice. Ve 22.30 už ale dál nic nejede a tak s Lejborem dojíždíme po tmě po vlastní ose. (66 km)
Pohodička a poslední kilometry.
