Sobota 30. 6.
Vyrážíme s Lejborem léty vyzkoušenou trasou - vlakem N.M. - Tišnov - Brno (scházíme se s Romanem, Hororem a Cholerou) do Břeclavi, kde naši skupinu uzavírá Lišák. Na kole pak do Bernhardstahlu a vlakem do Vídně. Tady však k našemu velkému rozčarování přichází první problém s dříve bezchybnými rakouskými drahami - na rychlík do Villachu potřebujeme rezervaci na kola, která už bohužel není dostupná na žádný sobotní vlak. Nedá se nic dělat, rezervujeme první nedělní spoj a jsme nuceni zůstat ve Vídni :-( Přesouváme se k jednomu slepému rameni Dunaje, koupeme se, relaxujem, vychutnáváme pšeničáky a k ránu zde i nocujeme. (22 km)
Ve stánku u Dunaje se nám na sluníčku rychle rozšiřují zorničky, dovolená začíná :-)
Neděle 1. 7.
Brzy ráno na nádraží a hurá směr Villach. Čas dobrý, v 11.00 vyrážíme z Villachu, konečně už po vlastní ose. Nádherná cyklostezka nás podél říčky Gail vede přes Arnoldstein, jezero Pressegger See (koupání) do Hermagoru. Díky mírně nezvládnutému nočnímu přesunu se rozdělujeme - Lejbor, Horor, Cholera spí v kempu, Lišák, Roman a já na louce u Hermagoru. (62 km)
Na cestě doplňujeme tekutiny, panuje výborná nálada.
Pondělí 2. 7.
Míříme do Itálie a začínají první kopečky. Sedlo Nassfeldpass (1530 m.n.m.), do kterého se Horor nechal zbabělé vyvézt na korbě náklaďáku :-). Dolů do Pontebby a pak zase nahoru východně do sedla Passo Sella Nevea (1190 m.n.m.). Poté už jen zasloužený sjezd a příbytek nacházíme ve válečném bunkru u jezera Lago de Predel. Super koupání a přichází průtrž mračen s kroupami. Ve "společenské místnosti" degustujeme všechny naše vzorky a za šumění deště usínáme. (77km)
Snídaně na louce u městečka Hermagor.
Vrcholové foto po zaslouženém pšeničáku v sedle Nassfeldpass.
Při čekání na Horora pod Passo Sella Nevea zachytil Lišákův objektiv velice hladovou myšku plně odhodlanou si můj na samospoušť postavený foťák odtáhnout pryč :-)
Sedlo Passo Sella Nevea.
Komfortní ubytování ve válečném bunkru.
U slivovice probíráme strategii kudy zítra na Mangart.
Úterý 3. 7.
Výprava se rozděluje. S Lišákem, Cholerou a Lejborem vyrážíme zdolat druhý nejvyšší vrchol Triglavského národního parku - Mangart. Horor s Romanem pohodují a večer se potkáme. Styl jízdy se nemění - nahoru dolů. Nejdříve sedlo de Predel, pak shazujeme brašny a v solidním vedru vychutnávéme 12 km serpentýn na sedlo pod Mangartem (cca 2100 m.n.m.). A jsme ve Slovinsku. Zamykáme kola a lezeme ještě nějakých 600m nahoru. Máme štěstí, z původní mlhy halící vrchol kopce vylézá zluníčko a my můžem odpočnout a udělat pár pěkných fotek. Pak už jen celý výstup pozpátku - ke kolům a 12 km přes 5 tunelů sjezd dolů. Dnešní cíl je v kempu Bovec, kde už u piva čekají Roman s Hororem. (45 km)
Na mapce vypadá výstup na Mangart celkem snadno.
V reálu se jedná o docela drsnou cyklistickou třešničku.
A to už je odměna za naši dřinu. Pohádkové výhledy na okolní scenerii Triglavského národního parku.
Mangart dobyt (2677 m.n.m.)
Cestou dolů nás osvěžují příjemně chladivé tunely.
Středa 4. 7.
Středa je odpočinkový den, máme zamluvený dopolední výlet na raftu na řece Soči. Super spestření a relax v neoprénu v průzračné a chladivé vodě. Po vynikajícím obědě v místní pizzerii svištíme dál po levém břehu Soči (koupání). Míjíme kemp Gabrje (pivo a další koupání), pokračujeme přes Tolmin a nacházíme romantické místo u jezera v Mostu pri Soči. Opět se koupem, vaříme, popíjíme modráky, Brandy, slivovici, hrajem Macháčka, POHODA! (50 km)
Ráchání v neoprenu před nástupem na raft. Bohužel na raftu jaksi nelze fotit, takže z tohoto bezva zážitku nemáme více dokumentace.
Cesta nás stále vede fantastickou přírodou.
Most pri Soči. Idilické místo pro večerní koupání, večeři, vinný dýchánek i sladký spánek.
Čtvrtek 5. 7.
Stoupáme přes Podbrdo do dalšího sedla (1286 m.n.m.). Po tradiční vrcholové prémii vychutnáváme super sjezd do údolí. Avšak za jednou zatáčkou mě jakási "drzá srnka skopává z kola" a já končím s pěkně rozbitým kolenem na hubě :-\ Navíc po chvíli začíná pršet, takže po rychlém úprku se shledáváme v nádražní restauraci v Bohinské Bystrici. Pršet naštěstí přestává, pokračujeme k Bohinskému jezeru a nocujeme na zastřešené zahrádce jedné sympatické hospůdky v obci Srednja Ves. (70 km)
Bohinské jezero s křišťálovou vodou.
Pátek 6. 7.
Pokračujeme k dalšímu příjemnému svlažení - Bledské jezero. Odpoledne však opět poprchá a dochází ke kritickému zdržení, které trávíme na pivní zahrádce pod slunečníkem. Mírný marast, ale přesto v 6 večer ještě vyrážíme. Horor se strácí, Roman píchl kolo, ale nakonec dojíždíme do Jesenice a následně do malé obce Hrušica. Zde narážíme na oslavu Stanley cupu, který sem přivezl místní rodák, Slovinský hráč NHL Kopitar. Neuvěřitelná náhoda, které nelze nepodlehnout, takže opět lejem - hlavně Lišák, jak o život :-). V noci upadáme přímo na hřišti pod stolečky. (52 km)
Bledské jezero.
Kulturní spářka v Hrušici.
Sobota 7. 7.
S pěknou opicí nasedáme a uháníme po cyklostezce s několika vyprošťovacími stánky do Kranjske Hory. Dále přes pořádný krpál (Wurzenpass, 1073 m.n.m.) k Rakousko-Slovinským hranicím do cílového Villachu. Vlakem nazpět do Vídně a Bernhardstahlu, na kole do Břeclavi. Šťastný návrat zapíjíme v sympatické putice, kde padají jedny Svijany za druhými a štamgasti nás hostí výbornými topinkami. Nocleh pod širákem u hospody. (60 km)
Neděle 8. 7.
Závěrečná rozlučka a s plnou hlavou krásných zážitků se vlakem rozjíždíme ke svým domovům - my s Lejborem - Břeclav - Brno - Tišnov - Nové Město.
