Váh, Poprad, Dunajec 2004

Kdy: 6. - 11. 9. 2004
Kde: Slovensko, Pieniny
Kdo: Alpský vodák, Balboa, Aleš, Smis, Tom K., Lída, Lucka, Cholera, Pája, Lada, Hanča a já.

       Tentokrát jsme využili Lucčiny výborné nabídky a na vodu vyrazili s ostřílenou školní výpravou z MZLU v Brně. Díky jejich zkušenostem jsme se dostali k tak divokým a nádherným řekám jako je horní tok Váhu, Popradu a hlavně Dunajce. Vybaveni jsme byli loděmi laminátovými, umělohmotnými a dokence i raftem. Na druhý zářijový týted vyšlo úplně špičkové počasí a tak se bylo čím kochat.

Neděle 5. 9.:
       Večer odjezd vlakem Žďár - Brno, kde přespáváme u Páji s Láďou. "Zajíždíme" jejich nový gauč v jejich novém bytečku a koštujeme něco z moravských vín. Spát jdeme celkem brzy neb zítra časně vyrážíme východním směrem.

Pondělí 6. 9.
       Nacpat se do autobusu, pobrat všechno vybavení, navázat lodě a hurá. Po cestě skousnout pár plecháčků a kolem 17. hodiny jsme nastoupení k prvnímu nalodění na horním tok Váhu. Začátek je skutečně kalamitní (hlavně pro zjevně vyděšené lektory) neboť třeba takový Balboa s Alpákem se během prvních 5 minut udělali hned 2x. Vzápětí dostáváme první lekce vodáckého desatera, ale už je asi pozdě :-) Jedeme dál, přeskakujem peřejky, sem tam se někdo cvakne, sranda. Dnešní zaučovací úsek končíme v romantickém kempu hned u vody. Navštěvujem místní poněkud dražší reštauráciu a tak se později přesouváme k ohni. Ochutnávka všech možných druhů nachystaných zásob se mi hned první večer stává osudnou a vytuhávám prý (nevidět Balboových fotek, nevěřil bych) Alpákovi v náručí. No nebylo to na vodě poprvé ...

Úterý 7. 9.
       Ráno opět navázání lodí na vlek a přesouváme se na Poprad. Dnes už to bude na celý den - nějakých 30 km. Je docela málo vody, ale jinak paráda. Řeka pěkně teče, místy až moc a co čert nechtěl, jedna zatáčka byla prudká až moc. Malé zaváhání, ááá už jsme tam. No mezi námi, co by to bylo za vodu, kdybych háčka aspoň jednou nevykoupal :-) Ale moc se mu to nelíbilo - asi proto, že tam vůbec nedošáhl a sotva se držel nad vodou. A tak jsem táhnul z proudu loď i s Hančou. Bylo celkem teploučko, takže v pohodě až na to, že jsme zrovna měli v lodi foťák a ten už tu koupel nerozchodil :-((( byli tam ještě fotky z Řecka :( Večer končíme na břehu řeky na pěkném plácku, rozděláváme stany, oheň a konečně taky nástroje. Naše kulturní vybavení je vysoce nadstandardní: 3 ktary, 1 mandolína a flétna. To už celkem jde. Lovíme plecháčky, hulákáme a kecáme.

Středa 8. 9.
       Ráno stejný postup, popojíždíme se a čeká nás nejkrášnější tok. Dunajec je typický svými Pltěmi - vory plujícími po proudu s davy turistů. Národní park Pieniny, kterým řeka protéká v nejsevernější části Slovenska a zčásti i Polskem je skutečná perla přírody. Peřejení na dravé říčce vklíněné mezi strmou skalní soutězku, to byla fakt paráda. Večer kotvíme v kempu Tri koruny. Máme spoustu času, takže v klidu vaříme, sportujeme (volejbálek, fotbálek) a pak už nedočkavě běžíme obhlídnout místní hospůdku. Zpočátku nic moc, ale pak, jak se mi dostala kytara do ruky, tak mi chytl kotel. Přepařili jsme a zahulákali s Alešem snad všechny hrozný songy, co známe. Lidi tančili, my spásali přibývající panáky a opice zase dováděla. Škoda, že nás pani výčepní tak brzy vyhodila, ikdyž na druhou stranu, kdoví jak by to naše běsnění jinak dopadlo. Na chvilku usedáme ještě k plamenům a pak se potácíme ke svým přibytkům.

Čtvrtek 9. 9.
       Dnes jdeme na Dunajec znovu. Abychom se prostřídali jdeme s Haničkou, Smisem a Alešem vyzkoušet raft. Z tohoto obřího a nepotopitelného plavidla jsem byl tak roztržitý, že jsem si z vozejku jaksi zapomněl vzít pádlo a Ruda (náš řidič) už byl fuč. Oj, to zas bude panáků :-) No nic, vzal jsem si pádlo Haničky a ona se vezla takzvaně na porcelán. Aspoň nám v klidu mohla lovit psi a držet plecháčky, ale já jsem si pěkně máknul. Končíme na stejném místě a odpoledne vyrážíme na naučnou procházku - podívat se, co nás čeká zítra. Večer stíháme ještě tzv. slow fotbal a volíme romantický večer u táboráku. Je mi však dost divně od žaludku takže dnešní den vysazuji a jdeme pěkně spinkat.

Pátek 10. 9.
       A Dunajec do třetice. Tentokrát přejíždíme i přes Polské hranice, abychom spatřili další krásy řeky. Tak jako celý týden, nám zase krásně svítí a my naposledy vychutnáváme tuto vodáckou lahůdku. Autobudem se pak vracíme zpět, vaříme a jdeme se rozloučit se sympatickou hospůdkou u kempu. Jsem už fakt vyřízenej, takže pár čajů s rumem, pár nostalgických popěvků chraplavým hlasem a jdu umřít.

Sobota 11.9.
       Plníme autobus všemi věcmi a odjíždíme domů. Celkem v pohodě, ale poslední vlak na Žďár už nestíháme, takže ještě přijímáme pozvánku na bramborákové posezení v Brně u Cholerky a Lucky. Opět nocujeme u Páji s Láďou a domů odjíždíme v neděli ráno. Díky všem, hlavně Lucce za super vodácké dobrodružství a doufám že zase

příště AHÓÓÓJ !!!